Nejdůležitější institucí ve vzdělávání dětí a mládeže je škola. Vedle ní pak, trochu ve stínu, existují další formy vzdělávání, mezi nimi i zájmové a neformální, přičemž je nesporné, že pro rozvoj osobnosti člověka, jeho znalostí a dovedností, je nezastupitelné.

    Formální uznání jeho výsledků jak ze strany státu, tak ze strany zaměstnavatelů a vzdělavatelů, ale i jednotlivců si zatím stále hledá svoji cestu na výsluní.

    Jednou z iniciativ, jak upozornit na důležitost dosáhnout celospolečenského uznání výsledků neformálního vzdělávání, byl podpis Memoranda o podpoře uznávání výsledků neformálního vzdělávání při práci s dětmi a mládeží. Došlo k němu před třemi lety na celostátní Konferenci k uznávání neformálního vzdělávání z podnětu ministerstva školství a dnes již neexistujícího Národního institutu dětí a mládeže (jeho nástupnickou organizací je od ledna 2014 Národní institut pro další vzdělávání) v rámci projektu Klíče pro život, jehož cílem bylo posílení celoživotního učení lidí pracujících s dětmi a mládeží. Snaha šířit tuto myšlenku nadále pokračuje i v navazujícím projektu K2 – kvalita a konkurenceschopnost v neformálním vzdělávání (www.ka2.cz) prostřednictvím aktivity Metodická podpora uznávání neformálního vzdělávání.

    Tato listina otevírá další možnosti k intenzivnějšímu jednání o záměrech do budoucna začít uznávat neformální vzdělávání a tím i podpořit v lidech samotných vnitřní motivaci k celoživotnímu učení. Zdůrazňuje se v ní, že: „Česká republika je jednou ze zemí, která se přihlásila k aktivnímu prosazování myšlenky celoživotního učení. Veškeré formy učení jsou tak chápány jako celek propojující svět vzdělávání a zaměstnání a zajišťují možnost plynulého přechodu mezi nimi. Tento přechod se uskutečňuje na pozadí uznávání kompetencí a kvalifikací, které v životě získáváme.

    Každý člověk během svého života rozvíjí mnohé kompetence i mimo formální vzdělávání. Tyto kompetence významně zvyšují kvalitu života jednotlivce a ovlivňují úspěšnost jeho zapojení se do pracovního procesu. Mnohé z nich jsou získávány, prakticky ověřovány a potvrzovány v rámci výchovně-vzdělávacích činností probíhajících ve sdruženích dětí a mládeže, střediscích volného času, školních klubech a družinách – tedy v rámci tzv. neformálního vzdělávání, včetně vzdělávání zájmového. … Současná společnost by měla nabízet větší prostor těm, kteří umějí vzít svůj život do vlastních rukou, jsou ochotni věnovat čas vlastnímu rozvoji i péči o věci obecné ve snaze o nápravu toho, co je nevyhovující, k rozvoji toho, co je cenné. Uvědomujeme si důležitost podpory úsilí v oblasti uznávání kompetencí získaných mimo formální vzdělávání a zasadíme se o to, aby význam, uplatnitelnost a udržitelnost neformálního vzdělávání byly i nadále důležitým celospolečenským tématem pro politickou reprezentaci, vzdělavatele a zaměstnavatele s důrazem na kompetence, které v něm jeho účastníci rozvíjejí.“

    Memorandum během Konference k uznávání neformálního vzdělávání podepsalo 11 signatářů, mezi nimi například Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Hospodářská komora ČR, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Svaz průmyslu a dopravy ČR či Fakulta tělesné kultury Univerzity Palackého. Od listopadu 2011 se k němu připojilo dalších 13 organizací.

    Svými podpisy deklarují, že chtějí a jsou připraveni:
    – hledat cesty pro rozvoj neformálního vzdělávání a podporu osob pracujících s dětmi a mládeží;
    – vytvářet prostředí, v němž pracovníci mají možnost využívat znalostí a dovedností získaných v rámci neformálního vzdělávání;
    – podporovat myšlenku uznávání neformálního vzdělávání odstraňováním veškerých bariér – fyzických, ekonomických, sociálních a kulturních, které mohou bránit uplatnitelnosti na trhu práce.

    Čím více zástupců ze strany zaměstnavatelů, vzdělavatelů, neziskových organizací a školských zařízení pro zájmové vzdělávání podpoří myšlenku celospolečenského uznávání neformálního vzdělávání vyjádřenou v Memorandu, tím dříve se najde schůdná cesta k tomuto cíli.

    Vlasta Kohoutová, PR specialistka projektu K2, NIDV

    Investice do rozvoje vzdělávání

    Autoři