Radka Páleníková Označení „povodňoví turisté“ příliš laskavě nazývá počínání lidí, které je kdesi na hraně etiky, či spíše za ní. Oč horší jsou skupinky překážejících čumilů (promiňte mi to slovo), než ti, kteří na vlastní pěst rabují opuštěné domy? Na straně druhé s potěšením v těchto dnech sleduji, že hlavními hrdiny televizního zpravodajství jsou dobrovolníci, ponejvíce hasiči a mnozí další. Lidé, kteří byť jim třeba zrovna neteče do „jejich“, dovedou podat pomocnou ruku při plnění pytli pískem, vyklízení ohrožených domů, organizaci pomoci. Jak se ukázalo, kromě „povodňových turistů“ suchozemských, existují též „povodňoví vodáci“. Pohled na nedočkavce, kteří povodeň – nepovodeň (hlavně, když to hezky rychle teče!), vyrazili na raftech do rozbouřených peřejí sbírat adrenalin. S vědomím, že jsou na ně všichni krátcí, ohrožovali život nejen svůj, ale v případě potíží i těch, kteří by je šli zachraňovat ve chvíli, kdy by byli potřeba jinde, či by si mohli chvíli odpočinout. To není neúcta k práci druhých. To je ten největší hazard a kazisvětství. Doufám, že neopadne voda dřív, než budou přijaty vyhlášky, které takovéhle výletování nazvou pravým jménem a v případě neštěstí vymezí, komu adresovat účet za zbytečnou záchranou akci!

    Autor