Pavel Trantina (ČRDM) a Lidija Erlebachová (Henkel). Foto Jan Branč.Výsledky projektu Není nám to jedno!, mapujícího trávení volného času dětmi školního věku, představila 10. listopadu 2005 na tiskové konferenci společnost Henkel. Partnerem projektu byla také Česká rada dětí a mládeže (ČRDM). Její předseda Pavel Trantina převzal v závěru tiskové konference nazvané „Vede současná výchova děti k pasivitě?“ symbolický šek na částku 300 000 Kč určených na rozvoj dětských zájmových sdružení.

    Jde o celkem čtyři organizace, které si představitelé firmy Henkel podle vlastního uvážení sami vybrali ze všech členských sdružení ČRDM. Konkrétními adresáty peněžního daru se stala Dětská tisková agentura / Klub Domino, INEX – sdružení dobrovolných aktivit, Malý princ a Asociace malých debrujárů ČR. „Musím říct, že výběr byl opravdu velmi náročný, protože těch prostředků není tolik, aby se dostalo na všechny. A tak jsme udělali výběr dle svého nejlepšího vědomí a svědomí,“ poznamenala mluvčí firmy Henkel Lidija Erlebachová.

    Předseda ČRDM Pavel Trantina při přebírání šeku poděkoval za ojedinělý dotazníkový průzkum týkající volného času dětí i za částku poskytnutou na činnost zmíněných čtyř spolků. Připomněl, že ČRDM má nyní aktuálně 97 sdružení, která nabízejí program pro více než 200.000 mladých lidí po celé republice. „V nich pracuje několik desítek tisíc dobrovolníků, kteří se ve svém volném čase věnují mimoškolní výchově mladých lidí. Jakákoliv podpora je pro ně nesmírně důležitá; je to jedna z věcí, které jim neustále chybí,“ dodal Pavel Trantina.

    Projekt Není nám to jedno! zpracoval odpovědi získané od 1874 dětí školního věku. Výsledky jsou zajímavé. Ukázaly například, že 10% dětí nechodí do žádného zájmového kroužku; nejnavštěvovanějšími jsou kroužky s uměleckým zaměřením (výtvarný, hudební, pěvecký), kam chodí třetina školáků, a po nich následují kroužky sportovní (30%). Tři a více kroužků pak navštěvuje 16% školáků. Z šetření také vyplývá, že nejvíce se dětem věnuje pozornost v neúplných rodinách s jedním rodičem.

    Zhruba desetina dětí zažívá denně nudu – ve svém volném čase se nemají čím zabývat, nebo se ani ničím zabývat nechtějí. Dalších téměř 30% se v takové situaci ocitá několikrát za týden. „Předpokládal jsem, že čím více se děti nudí – jsou doma a nedělají nic – tím více se dívají na televizi. Ukazuje se, že tak to není. Zato ale, a to je dramatický rozdíl, děti, které častěji doma lelkují, se méně učí. Vypadá to, že aktivní děti jsou takové nejen ve volnočasových aktivitách, ale i v domácí školní přípravě: jsou celkově vzornější,“ okomentoval tuto část průzkumu analytik společnosti Ogilvy and Mather Libor Konvička.

    Nadpoloviční většina školáků (56%) hraje hry na PC nebo surfuje na webových stránkách několikrát týdně, čtvrtina dokonce denně. Český školák stráví u počítače průměrně 1,4 hodiny denně (městské děti tak tráví více času venkovské), přičemž nejdéle se s počítačem baví jedináčci a děti z rodin, které mají pět a více členů. Více než polovina oslovených školáků také sleduje denně televizi; děti stráví před obrazovkou průměrně 1,6 hodiny. Výrazně (za týden o dvě hodiny) méně času tráví u televize děti z vesnice v porovnání s městskými. „Jsem přesvědčen, že to je prostě tím, že městské děti mají méně důvodů jít ven,“ poznamenal k tomu sociolog Libor Konvička.

    Celkem 63% oslovených školáků přečte nejvíce jednu knihu měsíčně. Ačkoli s věkem se zvyšuje okruh témat, která děti zajímají a o nichž by si mohly číst, počet přečtených knih neroste. Dítě stráví četbou knihy asi hodinu denně. Více než dvě třetiny dětí (68%) se denně připravuje do školy; nejdéle se doma učí školáci ve věku 12 až 14 let. Jedináčci žijící s jedním rodičem se v průměru připravují do školy o hodinu týdně déle než ostatní děti. „Zhruba dvě třetiny dotázaných dětí uvedly, že by si nejraděj ve svém volném čase hrály se svými vrstevníky,“ zdůraznil Libor Konvička. Celkově se podle něj v průzkumu ukázalo, že se vytvářejí nové, komplikovanější modely trávení volného času dětí. Vedle těch konvenčních se objevují možnosti na PC – především internet – a přibylo také mnohem více kroužků. „Hodnocení volného času dětí se stává obtížnější, vyžaduje širšího a analytičtějšího pohledu. Jsem rád, že jsem se tomuto tématu věnoval, protože si takovéto introspekce žádá,“ uzavřel své vystoupení analytik Konvička.

    Jeho výklad doplnila klinická psycholožka z Fakultní nemocnice v Motole Jana Kocourková. „My nehledíme ani tak na to, jestli se dítě ve volnočasových aktivitách naučí něco, co se mu hodí a co zužitkuje v budoucím životě – jak to někdy rádi vidí rodiče. My rádi vidíme to, že se učí kooperovat, učí se vycházet s vrstevníky, snášet cizí autority. Učí se komunikovat s vnějším světem a rozšiřovat citové obsazení blízkých lidí v rodině a druhých lidí, s nimiž se setkává. A učí se pak zejména kultivovat takové vlastnosti jako je rivalita, závist, sebeprosazení a podobně – což musíme říci, že nikdy nepřichází samo od sebe,“ podotkla Jana Kocourková. Upozornila také na dva extrémní případy. V prvním nemá dítě žádnou náplň volného času, nebo ho tráví pasivně. Druhým je naopak „přeorganizované“, přetížené dítě, které nejen že se dobře učí ve škole, ale má ještě několik kroužků, z nichž v každém by rodiče chtěli, aby vyniklo. „Člověk by měl vybalancovat aktivitu a pasivitu, a zejména se naučit i v těch volnočasových aktivitách spolupracovat s druhými lidmi,“ shrnula psycholožka.

    Potřebu dětí patřit ještě do jiného kolektivu, než jaký pro ně představuje rodina či školní třída podtrhl také místopředseda Pionýra Martin Bělohlávek, původní profesí učitel. „Zájmové kroužky mají z hlediska mě jako pedagoga slabinu. Přispějí sice k aktivnímu využití volného času – to všechna čest a sláva – ale ne vždy dají dítěti sociální rovinu rozvoje, kterou právě mnohdy opomíjená sdružení dětí a mládeže nabízejí. A to je, myslím si, z hlediska vývoje dítěte nesmírně důležitá záležitost,“ míní Martin Bělohlávek. Vysvětlil, že ve sdružení se dítě ocitá ve skupině vrstevníků, přičemž oddíly jsou navíc věkově prostupné, takže má možnost „naučit se“ respektovat staršího a pomoci mladšímu. „Když se bavíme s kolegy, kteří se věnují pedagogice volného času, tak potvrzují, že lidé z občanských sdružení se lépe uplatňují v pracovních týmech,“ upozornil místopředseda Pionýra. „Ne každý může být vedoucí, ne každý může být šéfem. Ale týmy se skládají z lidí, učí se vzájemně spolupracovat, podporovat. A někdy i ten poslední v týmu může sehrát skutečně výjimečnou roli. A to jsou věci, které se dítě naprosto, ale naprosto přirozeným a jedinečným způsobem naučí v občanském sdružení,“ zobecnil Martin Bělohlávek.

    V projektu Není nám to jedno! šlo společnosti Henkel podle její mluvčí o to, aby si veřejnost začala význam volného času dětí lépe uvědomovat. „Žijeme ve velmi uspěchané době a rodiče mnohdy nemají na své děti dost času. I z toho pramení také spousta chyb, které ve vztahu k nim dělají – buď je přetěžují, nebo se o ně nezajímají, a dítě potom tráví pasivně víc času u televize nebo u počítače. Anebo se pak objeví v odpovědi na otázku po dětském léku na nudu jít spát nebo jíst. To jsou pro mě neuvěřitelné, znepokojující odpovědi,“ poznamenala Lidija Erlebachová.

    Více fotografií z tiskové konference si můžete prohlédnout ZDE.

    Autor