Série těžkých zločinů, které spáchaly nezletilé děti, nastartovala živou diskusi. Není divu. Stav, kdy třináctiletý dokáže znásilnit a zabít svou stejně starou spolužačku není normální. Normální nejsou ani další trestné činy spáchané dětmi. Normální není ani to, že za zločiny nemohou být potrestány. Opravdu nemohou? Vždyť pedagogika zná celou škálu nejrůznějších trestů! Ovšem to jsou tresty jaksi lehčí, které možná měly být využívány ve výchově oněch delikventů už dřív. Otázka trestu se scvrkla na fakt, že děti do patnácti let nemohou jít podle našich zákonů do vězení. Dokonce jsou chráněny. Nesmí se například zveřejnit jejich jméno a fotografie. Co s tím? S tím si právě teď lámou hlavu politici a odborníci. A navrhují, vysvětlují, poučují, diskutují, radí… V té souvislosti se mi vybavila slova jednoho z mých učitelů. Říkal, že výchově stejně jako fotbalu a hokeji rozumí téměř každý. Učitelům a trenérům dovede poradit kdekdo. V případě fotbalu a hokeje chyby zaplatíme jednou či několika prohrami. Chyby ve výchově se však projeví až za několik let a náprava už obvykle není možná… Co si o tom všem myslíte vy, funkcionáři dětských organizací, vedoucí kroužků, družin, oddílů. Vždyť i vy se na výchově podílíte. Napište nám svůj názor.
Výchova není fotbal
Od Slávek Hrzal