http://crdm.adam.cz/pristav/Rozhovor s Mgr. Zdeňkem Brožem, šumperským starostou oceněným cenou ČRDM „Přístav“ za podporu mimoškolní práce s dětmi a mládeží pro rok 2005

    S jakými pocity jste přebíral letošní cenu Přístav?

    Určitě mám z té ceny radost, ale především si myslím, že nedělám nic mimořádného, jenom to, co mi velí moje stavovská profesní čest. Ta cena určitě patří spíš těm, kteří s děckama a mládeží pracují každý den. Protože kdyby jich nebylo, tak by nebylo ani koho podporovat. Takže si myslím, že je to spíš jejich ocenění než moje – a takhle to také beru.

    Co pro vás osobně znamená fakt, že vás na toto ocenění nominovala právě sdružení, která se každodenně a celoročně zabývají prací s dětmi?

    Tak z toho mám opravdu největší radost, protože si myslím, že dokážou skutečně pojmenovat a rozlišit to, kde podpora je a kde není. A pokud cítí podporu ve městě Šumperku ze strany radnice – a znovu říkám, že nejen moji, ale i mých kolegů v radě, v zastupitelstvu, které rozděluje finance – tak je to jenom dobře.

    Stojíte v čele zhruba třicetitisícového města, kde – jak se lze dočíst na internetu – tvoří děti do čtrnácti let asi šestnáct procent jeho obyvatel. Můžete nyní z pohledu starosty právě vyznamenaného za pomoc a podporu dětem a mládeži toto číslo nějak okomentovat?

    Mě hlavně mrzí, že dětí ubývá. To je pro mě jako pro kantora i jako pro starostu třicetitisícového města, kterému bohužel ubývá počet obyvatel, dost smutná záležitost. Ale myslím si, že to není věc, která by se dala změnit na úrovni vlády nebo radnice, že to je záležitost životního stylu, který se změnil po roce devadesát. Lidé spíš upřednostňují dříve kariéru, hmotné zabezpečení, cestování, bydlení a podobně, a pak teprve přemýšlejí o dítěti. Aby nás přibývalo, tak by musely být nejméně tři děti v rodině, což je dnes naprosto ojedinělá záležitost. Radost z toho nemám, ale chápu to jako životní realitu.

    Starosta Šumperka Zdeněk Brož přebírá od Pavla Trantiny Cenu Přístav. Pracoval jste jako učitel, pak jako ředitel základní školy. Můžete říci, zda vám pedagogická praxe dala něco, oč se můžete opřít při výkonu své nynější funkce?

    Určitě, určitě, myslím, že strašně moc. Být učitelem, mít pedagogické vzdělání a být ředitelem školy je velmi významný základ pro to dělat starostu města. Například v oblasti vztahové – znám strašně moc lidí v Šumperku, kteří byli moji žáci, mohu říct, že jsou to v podstatě tisíce lidí. Myslím si, že i řízení školy je v podstatě v malém řízení města. Je to určitá komunita, společnost, která je obrazem obyvatelstva města a je to vynikající základ pro moji práci. Takhle to cítím.

    V návrhu na vaše ocenění mimo jiné stojí, že jste podpořil vznik a ustavení Zastupitelstva dětí a mládeže v Šumperku, účastníte se akcí, kde můžete diskutovat s dětmi – viz například Dětské slyšení v rámci Dne Země, jednání již zmíněného zastupitelstva… Proč je podle vás důležité a dobré naslouchat hlasu nejmladší generace a vést s ní partnerský dialog?

    Snažím se o to, být s dětmi co nejvíc a pravidelně. Dokonce se mi podařilo ještě domluvit tak, že mohu dvě hodiny týdně vyučovat na své bývalé základní škole, takže jsem s nimi v kontaktu skutečně téměř denně. Snažím se účastnit Dětských slyšení, Dnů Země a podobně. Myslím si, že je dobré poslouchat děti a mládež především proto, že vyslovují své názory jasně. Nejsou ještě ovlivněni tolik kompromisy, jako už je ovlivněna naše generace, takže říkají ty věci naprosto přímo a tak, jak je cítí. A to je velice důležité.

    Poslední otázka – co si myslíte o Bambiriádě?

    Bambirriáda je skvělá věc. Když jsem slyšel poprvé tento název, tak mi to nic moc neříkalo. Ale když jsem ji poprvé viděl v Šumperku, tak jsem byl nadšen, protože to je úžasná přehlídka všech lidí, kteří pracují s dětmi a mládeží a všech dovedností, které s nimi dělají. Myslím si, že by to měli vidět skutečně všichni kolegové, kteří pracují v pozici, ve které jsem dnes já. A myslím si, že zhlédne-li někdo takovou přehlídku, jakou můžeme vidět tady – nebo jakou můžeme vidět v Šumperku v příštích dnech – tak to určitě zvýší podporu mládežnických aktivit, pokud ta podpora ještě někde není, čemuž moc nevěřím. Já si myslím, že každý v mé pozici si musí uvědomovat, že ty děti budou jednou dospělé a budou na našich místech. A tak, jak s nimi budeme dnes pracovat, tak taková bude – nadneseně řečeno – i tato země; bude fungovat tak, jak je to naučíme.

    Autor